Bázlivost
Bázlivost u psa
Bázlivý pes dokáže nejednomu majiteli znepříjemnit i ty nejběžnější situace v životě. Překonání takové bázlivosti je velmi složité a zdlouhavé a vyžaduje mnoho pozornosti a snahy ze strany majitelů.
Pokud máte bázlivého, tedy velmi bojácného psa, nevzdávejte to s ním... snažte se zapracovat na zlepšení situace a s tím spojeného lepšího života pro psa i pro sebe.
Jak se bojácnost projevuje?
Známky bojácnosti poznáte na svém psu celkem snadno, jsou to dobře pozorovatelné příznaky jako - nepřiměřený strach z neznámého, z neznámých situací, pro psa nových lidí, zvířat, věcí nebo prostředí, dále pachů, zvuků...
Na takové situace bázlivý pes reaguje útěkem, pokusem dostat se co nejdále nebo se schovat kamkoliv - může to být v lepším případě náruč majitele v horším různé temné kouty nebo křoví o několik ulic dále, třesem, zrychleným dýcháním a sliněním, ,,vytřeštěným" výrazem, kňučením, štěkáním, také pomočováním nebo pokálením se, případně defenzivní agresivitou - ne nadarmo se říká, že takový vyděšený pes je nejnebezpečnější... přičemž se toto chování může vystupňovat až do paniky!
Proč se stane pes bázlivým?
Bázlivost může pes získat různými způsoby.
Dva základní problémy - buď ještě v ranném věku štěněte od své matky nebo nevhodným chováním ze strany člověka.
Ze strany psí maminy to bývá většinou naučené chování neboli kopírování chování své matky, pokud je fenka bázlivá je velmi pravděpodobné, že takoví budou i její potomci, spekulovat by se dalo i o vrozených předpokladech. Taková povahově nevyrovnaná fenka, by tedy asi neměla být nikdy nakryta psem, aby se předpoklad bázlivosti nepředával na další pejsky.
Ze strany člověka tu máme mnohem víc možností, předně půjde o špatnou socializaci, hlavně prvních pár týdnů je velmi důležitých pro socializeci štěněte. Počáteční výchova spočívá v seznámení štěněte s okolním světem, s tím, že se bude potkávat jak s dalšími psy tak s lidmi, s různými zvuky, dopravními prostředky nebo prostředím jako je např. veterinární ordinace apod. Samozřejmě musíme počítat s tím, že štěně s neúplným očkováním nemůže na místa, kde je vysoké riziko možné nákazy. Od člověka může pes bohužel bázlivost získat i špatným vztahem, špatným chováním až dokonce týráním psa.
Pokud je příčinou strachu ranná výchova v izolaci od ostatních psů i lidí a od štěněte naučené bázlivé chování, musí majitel počítat s tím, že i po veliké snaze, se pravděpodobně nepodaří bázlivost úplně odstranit, ale pouze zmírnit natolik, aby byl život s takovým psem a pro takového psa přijatelný a skoro ,,normální", samozřejmě za určitých pravidel, která si majitel osvojí již při odstraňování strachu psa.
Jak zacházet s bázlivým psem?
Pokud to vezmeme od začátku a se psem ještě nemáte vybudovaný vztah, je nutné si získat jeho důvěru.
Nespěchejte a nesnažte se násilně u psa strach zlomit, docíli byste pravého opaku. Násilím z psa lepšího nikdy neuděláte, ať už jde o bázlivost nebo neposlušnost apod.
Můžete začít psa krmit z ruky, aby zjistil, že od vás dostane jen ro dobré a nic mu nehrozí, lépe si na vás zvykne.
Pamatujte, že má mít takový pes místo, které je jeho, kde má klid a ví, že se tam může schovat, pokud si není něčím jistý. Z tohoto místa by měl mít k vám volný přístup, aby když si řekne, že to s vámi zkusí, mohl jít a oťukávat si vás. Nikdy ho z jeho místa netahejte násilím, nechte ho ať vyleze sám, až se na to bude cítit, stejně tak to platí, pokud se bude schovávat pod nabo za nábytek v bytě. Takové své bezpečné místo by měl mít každý pes a měl by vědět, že je jen jeho a nikdo mu do něj nebude nepříjemně zasahovat.
Jestliže máte doma ještě dalšího psa, který je dobře socializovaný a nevnímá bázlivého psa nepřátelsky, i ten vám může s bojácným pejskem pozitivně pomoci.
V případě, kdy vám už pes důvěřuje, byste mohli začít pracovat na své vedoucí pozici ve smečce - od toho lze očekávat, že vám pes bude nejen věřit, ale bude vás i respektovat a bude si jistý, že ho před nebezpečím ochráníte.
Proto potřebujete psa zaměstnat a dát mu do života určitý řád.
Nejlepším způsobem je nácvik základních povelů poslušnosti, jako je sedni, lehni, ke mně, zůstaň, chůze na vodítku, zákazový povel (ne, nesmíš, fuj, dost) a přidávat můžete další..... Důležité je, pamatovat na to, abyste začali s cvičením na místech, kde už si je jistý a nerozrušují ho žádné představy možného nebezpečí z okolí. Časem můžete přidávat nároky na psa, ale opravdu jemně a postupně, a vybírat nová místa, ale pozor - nikdy až do té míry, aby pes dostal strach... to by vás mohlo vrátit o pěkný kus práce nazpět. Pokud se i přes veškerou vaší snahu pes lekne a začne se projevovat bázlivě, nesmí z vás cítit nejistotu, nenechte psa utéct a sami se úprkem neprozraďte, pokračujte v chůzi, nemusíte hned pryč a nemusíte jít k předmětu, který psovi nahnal hrůzu, ale jděte dál jakoby se nic nestalo, chovejte se přirozeně a uvolněně...
Zabezpečte svého psa, aby při výcviku neutekl. Zkontrolujte, že máte pevné vodítko se správně fungující karabinou a samozřejmě dobře nasazený a na správnou velikost utažený obojek, aby se pes při snaze vykroutit, nevyvléknul z obojku a neutekl pryč!
Pokud váš pes, i když byste to od něj nikdy nečekali, zareaguje agresivně, ve snaze si pomoci, noste s sebou raději náhubek nebo, pokud takovou reakci předpokládáte, rovnou mu jej nasaďte.
V případě, že jste na výcviku venku a výše napsané věci jste si již připravili, dbejte i na další rady...
- musíte ke svému psu vysílat klid a jistotu, pes musí cítit, že je vše v pořádku a nic špatného se neděje
- důležitá je intonace hlasu, buďte klidní a jistí a tak i mluvte, jako že je vše OK, nic mimořádného se přeci neděje
- nechlácholte psa! pokud projeví strach - takovými projevy jako je utěšování psa apod. v psovi strach podpoříte, protože v takovém případě získá dojem, že se přeci jen opravdu děje něco z čeho by měl mít strach... pokud změníte své chování nebo intenzitu hlasu ve snaze psa uklidnit - spojí si to s obávaným předmětem nebo situací a ujistí se o nebezpečnosti předmětu nebo situace - TENHLE DŮLEŽITÝ BOD bohužel mnoho majitelů považuje za necitlivý, ale není tomu tak, protože slouží k lepšímu pocitu a životu psa !!!
Pokud jde o obávané podněty?
Když projeví pes strach z nějakého předmětu, můžete k předmětu postupně přistoupit a ikdyž to bude mnohým připadat legrační - mluvit na ten předmět úplně normální intonací a navíc na předmět sahat... pes by měl pochopit, že pokud připadá ta strašlivá věc normální vám, mohl by se také pokusit s ní navázat kontakt a zkusit ji třeba očichat, pomalu by se měl začít přibližovat a natahovat se blíž a blíž... pozor, tady zase nikdy nepoužívejte násilí, netahejte psa k předmětu a nenuťte se jej dotknout... to musí udělat sám, nechte mu tedy prostor na přiblížení a očichání a máte skoro vyhráno.
Pokud se bojí předmětů, které se pohybují nebo vydávají zvuk, jako jsou např. bruslaři, kola, motorky a jiné... musíte dávat pozor, kdy se k vám přibližují a včas na ně zareagovat, pokud je pes na volno, připnout jej na vodítko, když je na vodítku, zabavte ho něčím co má rád třeba si s ním začněte hrát a odměňovat jej nebo začněte procvičovat poslušnost, jde o to zaměstnat psa po dobu, kdy tzv. ,,ohrožení" trvá a pak můžete dál pokračovat v procházce apod.
Pokud jde o opravdu veliký strach z různých zvuků, nejsnažším způsobem bude, pořídit si nahrávku, směs zvuků, které opět náš pes považuje za nebezpečné a ... opět, někdo by se mohl smát, ale legrace to není... můžete svému psu tuto nahrávku pouštět. Začněte se staženým zvukem a časem zvuk přidávejte na víc a víc hlasitý, nespěchejte však na psa, vystavení plnému rozsahu zvuku příliš brzy, byste se mohli vrátit o mnoho ,,lekcí" nazpět.
Stejný postup vás čeká u velmi rozvinutého strachu z předmětu nebo člověka, ale v tom případě nejde o zvyšování hlasitosti, ale o postupné se přibližování k obávanému předmětu nebo člověku, opět je třeba připomenout, že u tak hodně bojácných psů, musíme vzdálenost zkracovat velmi opatrně a po malých kouscích, abychom psa příliš nevylekali a nevrátili jsme se o tak pečlivě nabyté ,,lekce" zpět.
Obecně by se dalo říct, že k zesilování intenzity přikročíte až tehdy, když pes zvládne beze strachu a nervozity předchozí míru podnětu.
Problémy s péčí o bojácného psa?
Bázlivost a bojácnost bývá obrovským problémem také v situacích, kdy je třeba pejska ošetřovat nebo provádět běžnou péči. Česání, koupání, ale i stříhání drápků, čistění uší, ospalků u očí apod. všechno je najednou těžké ošetřit a nakonec pokud potřebuje pes vyšetřit od veterináře a následně musíte provádět domácí péči, kdy je potřeba aplikovat např. kapky či masti... můžete se v takových chvílích hodně zapotit.
Neházejte svou část povinností na někoho jiného, ošetřování psa a péče o něj náleží hlavně jeho pánovi, ke kterému by měl mít pes důvěru a proto od něj přijímat ošetřejí lépe než od cizých. Nebojte se, že vás za to bude pejsek nenávidět, maximálně se na chvilku naštve, ale to berte s humorem. Pokud ho po ošetření náležitě pochválíte, jistě na vše rychle zapomene a bude se na vás dívat stejně jako před tím.
Pokud na vás před ošetřením pes pozná, že na něj něco chystáte, uteče před vámi a schová se. Nevytahávejte ho z úkrytu násilím.
Hrajte na něj zase, že se nic neděje, když vyleze, pohrajte si s ním a když už je u vás, začněte s ošetřováním, pokud se vám pejsek škube a snaží se utéct, požádejte o pomoc někoho druhého, kdo vám pomůže psa přidržet, nechlácholte ho, jen proveďte co musíte a pořádně psa pochvalte a až se trochu zklidní, dejte mu nějaký dobrý pamlsek.
Pokud vrčí nebo se snaží okolo ,,mávat" zuby, nasaďte mu náhubek nebo fixujte tlamu smyčkou z obvazu.
Časem pes pochopí, že mu při ošetřování nehrozí žádné ,,smrtelné" nebezpečí a že na konci dostane chutný pamlsek a tak začne jeho strach postupně slábnout, až se třeba dopracujete k tomu, že mu ošetření bude připadat nepříjemné, ale nebude se bát a nebude tak vystrašený jako dříve.
Až na posledním místě by měla být porada s veterinárním lékařem a případné podávání psychiatrických léku, které ovšem nejsou zázračné, problém strachu a bázlivosti neodstraní, jen utlumí psa.
Přesto mohou pomoci ze začátku procesu převýchovy, usnadnit vám práci a možná jej o něco urychlit.
