Můj přístup
Jaký je můj přístup?
Většina pejsků je dost nesvých ze samotné návštěvy u střihače a procedur s ní spojených.
Proto se snažím vytvořit pejskům co nejpříjemnější prostředí…
Jistě… nedovedete si přestavit ,,nejpříjemnější prostředí“ pro někoho, kdo by nejraději vzal do zaječích…
A jak to tedy zhruba vypadá?
Na každého pejska si vymezuji dostatek času, proto na něj nemusím spěchat, když zrovna nemá náladu nebo je potřeba pomalejší a jemnější přístup. Já sama jsem klidná, když mě netlačí čas a i to ze mě potřebuje pejsek cítit.
Někdo se mi může smát…, ale na pejsky, kteří to potřebují mluvím, říkám jim co si beru do ruky, co jim budu dělat a aby se nelekli, celou dobu se jich jednou rukou dotýkám. Pokud přecházím se stříháním z jednoho místa na druhé, pomalu po nich přejedu rukou, aby věděli, kde zrovna ode mě mohou něco čekat.
Jsou i takoví pejskové, kteří stříhání snáší klidněji, když nemluvím a to všechno se ukáže až po seznámení se.
Nervozita, vztek, křik apod. u mě nemají místo
Samozřejmě, pokud je potřeba psu něco zakázat, vyslovím , doufám, přísně tzv. ,,zákazový povel", pokud je potřeba náhubek, pes ho dostane, ale opět formou výchovy – jakmile mi začne pes vyhrožovat, dostane nylonový náhubek, když se zklidní, sundám mu ho a tak to pokračuje, dokud se nepřestane ohánět nebo dokud nepochopím, že je to pes krokodýl a náhubek mu mám nechat.
Nepoužívám násilí
Jako mnohem účinnější se mi osvědčilo přejít se stříháním na chvilku na jinou část těla, přerušit na okamžik stříhání, aby se pes zklidnil nebo vytrhnout psa z nežádoucí činnosti – např. ,,Dost“ nebo ,,Takhle to dál nepůjde“ s tím, že ho uvedu do klidu a vysvětlím mu, jak to budeme dělat a jak ne. Trochu vyčítavého tónu někdy také neuškodí.
Mačkání, pevné přidržování, uvazování nebo křik vyvolávají v psovi jen další nervozitu.
Pro každého psa je důležité necítit se v ohrožení, proto se snažím působit vyrovnaně a klidně, mluvit přátelským až hravým tónem a sledovat jeho reakce, abych ho mohla buď podpořit nebo usměrnit.
Povzbuzovat a chválit, když dostane strach…, vždyť jde jen o chvilku nepohodlí a brzy zase půjde domů.
Pevným, ale vlídným ,,promluvením do duše“ upozornit na zlobení a hned po zklidnění zase pochválit.
Někdy je potřeba, aby majitel zůstal a psa přidržoval, ale to opravdu jen vyjímečně.
Na rozhodnutí majitele nechávám, zda chce být úpravě pejska přítomen či ne.
V mém salonu, zhruba polovina majitelů zůstává u stříhání, ostatní odchází a z nich malinké procento proto, že by se pejsek v jejich přítomnosti nenechal v klidu ostříhat.
Shrnutí nakonec?
- dostatek času
- nevyvíjet na psa nátlak
- vyzařovat klid a pochopení
