KDO JSEM JÁ ??? a moji psi
Jmenuji se Lucie Zichová a budu se starat o vaše pejsky po dobu, kterou stráví v Psím salonu Lucifér.
Absolvovala jsem akreditovaný rekvalifikační a vzdělávací kurz ,,Úprava psů“ společnosti Svopap vzdělávací centrum s. r. o., která pořádá tyto kurzy s doporučením Ústřední komise pro ochranu zvířat ve spolupráci s ČZU Praha a ZOO Praha. V rámci kurzu jsem docházela na praxi do tří pražských úpraven psů a na přednášky do ČZU.
Mezi psy jsem vyrostla a proto bylo mým dalším cílem získání hlubších znalostí a vědomostí o psech a především získání praktických dovedností v tomto oboru.
Náplní kurzu bylo vedle teoretické přípravy (např. anatomie a fyziologie, chov psů, výživa a krmení, veterinářství a parazitologie) také studium speciálních předmětů (hygiena chovu, hodnocení exteriéru, etologie, profesní etika, manipulace a práce se psem) a jako stěžejní náplň lze považovat praktickou výuku vlastního stříhání a úpravy psů.
Ale hlavně si mi splnil sen, pracovat v příjemném prostředí, setkávat se s lidmi, se kterými mám něco společného a každý den si moci pohladit hned několik psích kožíšků.
Uvítám psy velké i malé a moc se těším na vaše návštěvy.
Moje heslo? TRPĚLIVOST A KLID jsou nejlepší pomocníci...
Lucie Zichová
Já a moji psi
Mou první psí láskou byla Kora. Vyrostla jsem vedle ní a byla to ona, kdo mi ukázal, jak se ke psům chovat a jak si s nimi porozumět.
Korinka byla moje nejlepší kamarádka a dožila se na novofundlandského psa úctyhodných 13 let a 6 měsíců.
Můj druhý pes byl také novofundlanďan, jmenoval se Barney. Odmalička zadumaný a přemýšlivý pejsek.
Vyrostl v obrovského a impozantního psího přítele. Zemřel bohužel, když mu bylo pouhých 6 let a 9 měsíců, vypovědělo mu srdíčko.
Ještě když Barnýšek žil, pořídili jsme si labradorského retrívra.
Jmenoval se Sandy, dnes už nemám ani jeho, zemřel na nádorové onemocnění když mu bylo jen 7 let.
Sandy byl rozený hlídač a lovec.
Miláček, pes pro každou hru, ale i ostrý obranář bez ústupků.
Po smrti Barnýška jsme si přivezli k Sandymu opět novofundlandského psa, kterého jsme pojmenovali Byron.
Jejich hry byly čisté divočárny.
Byroušek se narodil se závislostí na mazlení. A už si asi nikdy neuvědomí, že vyrostl v psa, kterého nelze chovat na klíně. Z divouse dospěl v murdce.
Od listopadu 2006 do ledna 2008 jsem se starala o tenkrát 5 let starého rotwajlera, Arnyho, jehož majitel, náš soused, musel do domova se stálou péčí.
Bohužel jsem si ho nemohla nechat, protože na sebe se Sandym a Byronem žárlili. Nakonec jsem mu našla hezký domov u mladých lidí.
Když bylo Sandymu skoro 7 let a Byronovi 3 roky přivezla jsem si domů dalšího pejska, amerického kokříka, kterého jsme pojmenovali 
Atos.
Atosek měl v sobě všechno.
Chvíli andílek co se mazlil a každému vnucoval hlavičku do dlaně, chvíli lovec s obrovskou výbušností a rychlostí v těle, a jinou chvíli zase neústupný obranář.
Atosek zemřel nečekaně 8. 10. 2010 byly mu 3 roky.
Smečka srpen 2008
Po smrti Sandyho bylo jasné, že Byron se svou kontaktní povahou nemůže zůstat dlouho bez velkého parťáka a proto jsme nám všem přivezli, našeho čtvrtého novofundlandského psa, který se jmenoval Edmondek.
Endík byl moc chytrý a učenlivý a rád pošťuchoval svoje dva kamarády. Živel na suchu při procházkách i výcviku pro zábavu a živel ve vodě, náš vydrýsek.
Endík byl můj první pes, se kterým jsem chodila na psí výstavy a moc se líbil.
Byron, Atos a Endy
Co čert nechtěl...,
Atosek zemřel nečekaně týden před svými třetími narozeninami. Ve své výbušnosti si přetrhl kolenní vaz a musel absolvovat operaci, která proběhla v pořádku... dva dny na to, v mé přítomnosti...ve spánku...ve vteřině...zemřel na embolii. Byl to šok. Atosek byl můj první americký kokřík...
Hned na to jsme si přivezli našeho druhého amerického kokříka Benjamínka mazlíčka...
Smečka
Velikonoce 2012
A aby nás nebylo málo :-D
Přibyl do naší smečky na jaře 2012 další novofundlandský pes - syn našeho Endíka, jmenuje se Dantések.
Všichni ho okamžitě přijali za svého, Endík se o něj staral až s neuvěřitelnou pečlivostí, takže už doma všichni věříme tomu, že to věděl :-) že je jeho taťka...
Smečka květen 2012
MOJE ZLATÍČKA květen 2015
O Byronka jsme přišli v září 2016.
Už to byl stařičký pejsek, který si užíval téměř 12ti letý život v naší rodině.
O Endíka jsme přišli koncem srpna 2018
Dožil se deseti let, i když jsem si jeho život představovala delší.... Bohužel musel v necelých osmi letech podstoupit odstranění bradavice/kožního nádoru, který mu rostl přímo u čenichu a stále se ,,rozbíjel" a zvětšoval, čímž vznikal jeden problém za druhým... Zákrok se neobešel bez narkózy a v narkóze bohužel prodělal záchvat a chvilkovou zástavu, což mu úplně ,,rozbilo" srdce, jak jsme v následujících dnech zjistili... Přesto bojoval, žil šťastně a dělal nám radost dalšího 2,5 roku. Pes s velkým srdcem, neustálým úsměvem, radostí z života a pohybu.
Momentálně si užíváme Benjamínka a Dadouška. Oba už senioři, mazliví, klidní a rozumbradové.
Rok 2021
Dadoušek nás opustil na podzim roku 2022. Byl to dědouš se vším co k tomu patří. Ale hlavně velkou láskou ke své rodině a tak si jeho baculatou tlamičku budeme i pamatovat - VELKOU PUSU Dadoušku.
V létě k nám přišel jeden čertík, štěňátko, na které jsme si počkali, až přijde ten správný čas. Darion - Darý, Darýnek, Daroušek někdy přezdívaný Lucínek a sem tam Dareba.... Dadoušek mu ještě stihl ukázat kousek z toho našeho světa.
A znáte to, štěňátka rychle rostou. Momentálně v prudkém růstu Darýnek a můj plyšáček Benjamínek
Život bez psů si dokážu jen ztěží představit, vždyť jsem bez nich žila všeho všudy jen pár měsíců. Bez nich by mi chyběl dílek do stavebnice života.
Lucie
